Můj osobní digitální detox

Mobil, moje spojení se světem. Nástroj, který používám ke své práci každý den spousty hodin. Koučování lidí, domlouvání schůzek, organizace trenérů a skupin. Na jednu stranu dokonalá technologie, na druhou stranu moje tajná droga, které jsem nebyl schopný se vzdát. Kolikrát jsem díky ní ztratil pozornost, kterou jsem měl zrovna věnovat svým dětem, manželce, rodině, přátelům. Kolikrát jsem ve chvilce volna automaticky šáhl do kapsy. Jen tak, co se děje. Jako feťák, který potřebuje dávku. Už téměř nevědomě. Dávka na dosah ruky. Projet FaceBook, Instagram, Mail, Whatsapp a zase zpátky do kapsy. Za 15 minut znovu.

Věděl jsem, že to není v pořádku a snažil se to utnout téměř rok. Ze dne na den. Přes týden přeci musím pracovat a o víkendu.. „Nebudu mít o víkendu mobil v ruce“. Nikdy sem to nevydržel. Ani jeden blbej den. Stále bez výsledků. Podvědomí a zakořeněné zvyky vyhrávaly.

Proč to nešlo?

Až když jsem si zhodnotil svůj vlastní život do opravdové hloubky. Téma mobilu se a dalších technologií se mí začaly proplétat do slabin, které jsem odhaloval. Začínající touha dětí po telefonech, tabletech apod. Moje občasná nepozornost, kdy jsem nebyl schopný během sledování mobilu poslouchat ostatní lidi (ano, jsem opravdu chlap, který umí dělat jen jednu věc v danou chvíli), zvýšený celodenní stres, horší spánek a v neposlední řadě ten neovladatelný pocit šáhnout do kapsy a jen tak kontrolovat upozornění v aplikacích, aniž bych čekal nějakou důležitou zprávu. Tím jsem vytvořil dostatečnou motivační páku a řekl jsem dost! 

A stejně jak učím ostatní lidi novým zvykům, nemá cenu otočit svět vzhůru nohama. Stačí udělat malý krůček. Vypnul jsem proto upozornění v aplikacích. Žádné vizuální ani zvukové upozornění. Pouze zvonění telefonu a sms. Jako za starých časů. Nečekal jsem, že by to mohlo pomoct, ale v průběhu času jsem si všiml, se kadence kontroly mobilu snižuje. Zároveň mě už neovládal automat, který při zobrazení červeného odznáčku s počtem nepřečtených zpráv na aplikaci přepnul do módu „feťák“. Najednou byla kontrola mobilu více vědomá a rozhodoval jsem já, nikoliv moje podvědomí. 

První úspěch

Naskytla se mi možnost odjet na víkend s rodinou. A to na ma místo, kde široko daleko nikoho nepotkáte. Ani ten signál tam není (nakonec tam byla Wifi, ale o to to větší výzva to byla). A tehdy jsem si řekl, to je přesně ta pravá chvíle. Tenhle víkend zvládnu bez mobilu a aplikací. Šlo to jak po másle. Pobyt mezi zvířaty, na farmě. Pouze s manželkou a dětmi. Vydržel jsem nešáhnout na mobil 2 a půl dne. Až do chvíle, kde jsme se vrátili zpátky do Prahy.

Na konci jsem se jako „správnej feťák“ těšil až si dám svoji dávku, ale bylo pro mě obrovským překvapením, že kromě několika zpráv od kamarádů a rodiny tam nebylo NIC. Fakt jsem za ty dva dny o nic nepřišel. Přistihl jsem se jenom na chvilku jak bezhlavě klikám na aplikace a hledám, co mě uspokojí. Opět v nekontrolované nevědomosti. Pak jsem se zastavil, usmál se a zamknul telefon. 

Napsal jsem tenhle článek pro vlastní pobavení a sebereflexi, jako jednoduchý návod, jak přestat s jakýmkoliv návykem, nebo jako zamyšlení pro všechny, kteří se v článku najdou. Závislost nemusí být pouze na těžkých drogách a je dobré si to uvědomit. 

CHCEŠ DALŠÍ SUPER TIPY, KTERÉ NA BLOGU NENAJDEŠ?

REZERVUJ SI KONZULTACI ZDARMA