Dneska trošku uteču od výživy a otevřeme si malé filozofické okénko na téma vlastní odpovědnosti – a proč je to tak šíleně důležité pro dlouhodobý úspěch.
Už od dětství jsme zvyklí na to, že naše problémy za nás řeší někdo jiný. Pokud jsi měl(a) úzkostlivé rodiče, pravděpodobně všechno dělali za tebe. „Pozor, ať nespadneš. Tam nechoď. Neber to. Nešahej na to.“ Pokud navíc trpěli pocitem méněcennosti, mohli ti vtloukat do hlavy, že jsi k ničemu. „Všechno jenom zničíš. Všechno si musím udělat sám. S ničím mi nepomůžeš. Pusť mě k tomu…“
Ve škole jsi neměl(a) možnost si vybrat, co tě baví. Učit se věci, které tě nezajímají, ti přišlo normální. Doktoři přesně věděli, co potřebuješ – a ty ses o to nemusel(a) starat. Celý systém podnikání a služeb je postavený na tom, že někdo jiný řeší něčí problém. Naše vztahy často fungují na existenční závislosti. Vláda slibuje, že se o tebe postará a zajistí ti jistoty a bezpečí. Celý tenhle systém v nás buduje pocit, že se můžeme odevzdat.
POZOR: Neříkám, že je špatné nechat si pomoct. Ani že rodiče, škola, doktoři, podnikatelé, vztahy nebo vláda nemají své místo. Ale existuje velmi tenká hranice mezi tím, kdy si necháš pomoct a zároveň neseš zodpovědnost sám za sebe, a tím, kdy zodpovědnost odevzdáš někomu jinému. Jinými slovy – odevzdáš svou moc. A z toho pak vzniká nemoc… nebo bezmoc.
A vždycky, když to uděláš, nakonec tvrdě narazíš. A pak budeš znovu marně hledat další řešení. Takové, které bude fungovat – ale jen do chvíle, než tě ten dotyčný nebo instituce opustí. A opustí tě přesně v okamžiku, kdy narazí na tvou chybějící zodpovědnost. I když ti celou dobu tvrdili, že se můžeš odevzdat.
Pravda je ale jiná:
Zodpovědnost za sebe neseš vždycky jen ty.
Nikdo tě nezachrání.
A právě Jdidosebe je jeden z mála programů, který ti pomůže – ale zároveň ti vrací tvoji odpovědnost. Protože ty jsi režisér(ka) toho, co budeš jíst, kdy, kde a jak si to zorganizuješ. Na oplátku za to dostaneš systém, který tě nezotročuje. Nebudeš na něm závislý(á). A co víc – ve finále mě nebudeš vůbec potřebovat.
A o to tady jde.
