Bazální metabolismus je všechno, co se v tobě právě teď děje – dýchání, tlukot srdce, myšlení, růst vlasů a nehtů, udržování tělesné teploty. Prostě všechno, co tě udržuje při životě, i když jen ležíš. A to všechno samozřejmě spotřebovává energii.
Je to tedy energie, kterou tělo potřebuje k přežití – i když celý den ležíš v posteli a ani se nepohneš. U většiny lidí se pohybuje někde mezi 1600 až 2200 kcal denně, podle tělesné hmotnosti a hlavně množství svalové hmoty. A je to právě tato energie, kterou spálíš každý den bez jakékoliv fyzické aktivity.
Můžeš si ho nechtěně zpomalit?
Ano. A stává se to častěji, než si myslíš.
Představ si, že se rozhodneš zhubnout. Tvůj bazální metabolismus je třeba 2000 kcal denně. Rozhodneš se ale „neřešit blbosti“ a zvolíš extrém – jíš jen 1500 kcal denně, abys měl(a) výsledky co nejrychleji. V tu chvíli tělu nedáváš ani tolik energie, kolik potřebuje na základní fungování – a to jsme ještě nezapočítali žádný pohyb.
Zpočátku to vypadá skvěle. I bez cvičení hubneš, protože jsi pod bazálem. Jenže po pár týdnech začne tělo šetřit – nechce totiž hubnout do vyčerpání. Postupně omezí vše, co není nezbytné pro přežití. Je ti zima, jsi unavený(á), točí se ti hlava, padají vlasy, nálada je na bodu mrazu a u žen může začít vynechávat menstruace. U mužů se snižuje libido.
Tohle všechno jsou varovné signály, že jsi dlouhodobě pod bazálním metabolismem. Tělo začne šetřit energií, a tak sníží svůj výkon – bazál klesne třeba na těch 1500 kcal. A co se stane? Přestaneš hubnout.
A protože jsi už frustrovaný(á) a hladový(á), začneš jíst jako dřív – třeba 2000 kcal denně. Jenže metabolismus je zpomalený, takže začneš rychle přibírat. A to ne pomalu, ale opravdu rychle. Trvá totiž nějakou dobu, než se metabolismus opět nastartuje zpět na původní úroveň. Během té doby můžeš nabrat všechno zpět – a klidně i víc.
Zní ti to povědomě?
Ano – tohle je klasický jojo efekt.
A právě proto je tak důležité hubnout na co největším množství jídla, hýbat se a ideálně i cvičit. Pomalu, rozumně a s respektem k tělu. Tím totiž nejen shodíš tuk, ale zároveň rozpumpuješ svůj metabolismus na nejvyšší otáčky.
Sám jsem musel
jít do sebe
Kuba Milý je zakladatel soukromého gymu Jdidosebe a tvůrce jeho programů. Táta dvou dětí, sedm let strávil v korporátu a dnes vede vlastní firmu, takže přesně ví, jak se cítí klienti, kteří k němu chodí. Tou cílovkou kdysi sám byl. Ještě před 10 lety byl ukázkou toho, jak by to vypadat nemělo. Tvrdé kulturistické diety, trénink bez ohledu na zdraví, žádná sebereflexe. Snažil se hnát všechno do extrému, a prostě to nefungovalo.
Začátkem roku 2017 to vyvrcholilo. Postihla ho částečná paralýza celého těla a 14 dní ho dávali dohromady na JIPce. Tehdy mu došlo, že tenhle styl není dlouhodobě udržitelný. Pomohly mu špičky ve svých oborech, ale hlavně musel makat on sám. Z toho vznikla metodika, která pomáhá lidem najít cestu k lepšímu životnímu stylu nenásilnou formou. Dnes ji předává členům v programech, aby jejich tělo drželo krok s jejich životem.
