Přibrals a nevíš přesně jak. Šlo to pomalu, nenápadně, nikdo si toho moc nevšímal, ani ty ne. A pak jsi se jednoho dne rozhodl, že s tím něco uděláš. Okamžitě. Tvrdě. Hned. A právě tam začíná problém.
Proč vlastně přibíráme
Jíme z hladu, jasně. Ale taky z nudy, ze stresu, pro radost nebo proto, že prostě nevíme, co jiného dělat. Kuba to říká rovnou: jakmile ti odpadnou věci, které tě baví a naplňují, jídlo tu mezeru zaplní. Přesně to se dělo spoustě lidí během covidové karantény. Zavřeli se doma, přestali chodit za zábavou, za lidmi, za pohybem. A začali jíst víc. Zároveň jim klesl výdej, protože ani cesta do práce nebo pohyb v práci se přestaly počítat. Příjem nahoru, výdej dolů. Je zaděláno.
Největší chyba: extrém hned od začátku
Nabíráme pomalu, klidně roky. Ale hubnout chceme zítra. A to nás vede k tomu, že sáhneme po nejtvrdším řešení, které nás napadne. Příliš málo jídla, příliš mnoho sportu, příliš rychle. Jenže vůle má své limity. Čím větší extrém, tím rychleji vůle dojde. A co pak? Dieta skončí. Vrátíš se ke starým návykům, a ještě s trochou navíc. To je jojo efekt v celé kráse.
Kuba to vidí pořád dokola: lidé zhubnou, mají radost, začnou zkoušet, co si můžou dovolit, a postupně sklouznou zpátky. Problém není nedostatek vůle. Problém je, že nikdo těm lidem neřekl, že určitá pravidla životního stylu se prostě drží pořád, ne jen do té doby, než číslo na váze potěší.
Mýtus o večeři a snídani
Večer nesmím jíst. Slyšel jsi to stokrát. Je to mýtus. Kuba to vysvětluje jednoduše: záleží na kontextu celého dne. Pokud jíš celý den málo a večer sníš normální porci, ale celkový příjem je v pořádku, nic se nestane. Problém nastane, když celý den málo jíš a večer to doženeš. Pak tam nastane to skutečné přejídání.
Podobně je to se snídaní. Nikdo tě nenutí snídat, pokud ti to nesedí. Ale pokud kvůli vynechané snídani večer ztratíš sebekontrolu a přejíš se, pak ta vynechaná snídaně svou roli sehrála. Je to o celém dni, ne o jednotlivých pravidlech vytržených z kontextu.
Spánek drží všechno pohromadě
Pohyb, výživa, psychika. Tři pilíře, o kterých se mluví pořád. Ale pod nimi leží spánek. Bez něj se ty pilíře začnou hroutit. Proto Kuba trvá na tom, aby klienti spánek chránili. Prakticky to znamená jedno: dvě až tři hodiny před spaním žádná těžká jídla. Tělo má přes noc regenerovat, ne trávit.
Jak tedy začít
Kuba se svými klienty nepracuje tak, že jim hned předhodí přísný plán. Začíná sledováním. Váha, počet kroků, kvalita spánku, jestli uzobávají mezi jídly. Prostě se podívá na to, co se v jejich životě skutečně děje. A v tom sledování se vždy najde ta skulinka, to místo, kde se to celé kazí. A na tom se pak začne pracovat.
Říká to sám: není to nic složitého. Jde o to začít se vnímat. Koukat na svůj den, na svoje zvyky, na to, kdy a proč saháš po jídle. A na základě toho začít věci postupně korigovat. Bez extrémů, bez diety na dva týdny, bez velké dřiny, která po měsíci spadne.
Pokud chceš tohle dělat s někým, kdo to s tebou projde krok za krokem, mrkni na náš program Naplno. Nebo se nejdřív podívej na příběhy lidí, kteří tuhle cestu už prošli.
Časté otázky
Proč mi vzniká jojo efekt, i když jsem zhubl?
Nejčastěji proto, že hubnutí bylo postavené na extrémním omezení, které nešlo dlouhodobě udržet. Jakmile dieta skončí, vrátíš se ke starým návykům a váha jde zpátky. Řešením je postupná změna stylu, ne rychlá dieta.
Smím jíst večer, nebo ne?
Záleží na celkovém příjmu za celý den. Pokud jsi přes den jedl přiměřeně a večerní porce nepřekračuje tvůj denní příjem, nic se nestane. Problém nastane, když celý den málo jíš a večer to přeženete.
Jak začít se změnou, když nevím, kde dělám chybu?
Začni se sledovat. Váha, kroky, spánek, kdy a proč jíš. V tom záznamu se chyba vždy najde. Přesně takhle Kuba pracuje se svými klienty v JDIDOSEBE.
Sám jsem musel
jít do sebe
Kuba Milý je zakladatel soukromého gymu Jdidosebe a tvůrce jeho programů. Táta dvou dětí, sedm let strávil v korporátu a dnes vede vlastní firmu, takže přesně ví, jak se cítí klienti, kteří k němu chodí. Tou cílovkou kdysi sám byl. Ještě před 10 lety byl ukázkou toho, jak by to vypadat nemělo. Tvrdé kulturistické diety, trénink bez ohledu na zdraví, žádná sebereflexe. Snažil se hnát všechno do extrému, a prostě to nefungovalo.
Začátkem roku 2017 to vyvrcholilo. Postihla ho částečná paralýza celého těla a 14 dní ho dávali dohromady na JIPce. Tehdy mu došlo, že tenhle styl není dlouhodobě udržitelný. Pomohly mu špičky ve svých oborech, ale hlavně musel makat on sám. Z toho vznikla metodika, která pomáhá lidem najít cestu k lepšímu životnímu stylu nenásilnou formou. Dnes ji předává členům v programech, aby jejich tělo drželo krok s jejich životem.
